Velikonoce na Costa Blanca: procesí, kapuce, kadidlo a zástupy svatých na kolečkách
(aneb proč jsou španělské Velikonoce úplně jiný level)
Když si většina z nás představí Velikonoce, vybaví si beránka, pomlázku, pár vajíček a možná babičku, co si každý rok stěžuje, že „už to není jako dřív“. Ve Španělsku? Zapomeňte.
Tady na Costa Blanca – konkrétně v Alicante, Elche, Orihuele nebo Torrevieji – to celé připomíná spíš epickou historickou show s nádechem mystiky a vůní kadidla.
Co se tu vlastně děje?
Velikonoce tu nejsou víkend. Jsou to dvoutýdenní událost jménem Semana Santa, která připomíná poslední dny Ježíšova života. A místní to berou vážně. Opravdu vážně.
Každé město, čtvrť nebo farnost má svou vlastní „cofradía“ – bratrstvo, které organizuje velkolepé procesí. V těchto procesích uvidíte:
- •Obří dřevěné platformy s postavami Ježíše, Panny Marie a svatých, celé v květinách a zlatu
- •Lidi v dlouhých róbách a špičatých kápích (ano, připomínají KKK, ale nemají s nimi nic společného!)
- •Doprovod bubeníků, kadidlových nosičů a kapel
- •A někdy i lidi, co jdou bosí nebo dokonce s řetězy na nohou – jako forma pokání.
Proces (a rytmus) Velikonoc ve stylu Costa Blanca
- Předvečer Květné neděle (Sábado de Pasión), První menší procesí, bratrstva se připravují, ladí se kadidlo a zkouší se bubny.
- Květná neděle (Domingo de Ramos)Velká paráda s palmovými ratolestmi – v Elche to berou jako umění, mají dokonce zapsané ručně splétané palmy v UNESCO.
- Velké procesí ve středu, čtvrtek a pátek.To je ten hlavní čas. Večerem se nesou světla, vůně a bubny. Pomalé, hypnotické, dojemné. Ve čtvrtek v Alicante se jde slavná Procesión del Silencio – úplně potichu, jen bubny a kroky.
- Velký pátek (Viernes Santo). Vrchol smutku. V některých městech (např. Orihuela) jdou procesí s holými rameny – nosiči nesou obrovské sochy jako akt víry.
- Neděle Vzkříšení (Domingo de Resurrección). A bum – světla, hudba, radost. Maria se „potkává“ s Ježíšem a celé město slaví. Emotivní, nádherné a nabité energií.
Zábavná zajímavost: O co jde s těmi figurkami?
Ty „figurky“ nejsou žádné plastové sošky. Jsou to ručně vyřezávané dřevěné sochy z 18. nebo 19. století, některé mají hodnotu jako Ferrari. Každý „paso“ (platforma) může vážit i tunu a půl a nosí ho 20–40 lidí najednou – říká se jim costaleros. Ti často trénují měsíce dopředu.
Proč se na to podívat?
Protože to není turistická atrakce, je to duchovní, kulturní a lidský zážitek v jednom. Uvidíte děti, které se učí být součástí tradice. Staré lidi, kteří brečí. A lidi v kápích, co nesou kříž a zároveň si druhou rukou upravují brýle.
Rada od místního (mě):
- Choďte večer. Ty večerní procesí jsou nejpůsobivější.
- Vemte si kapesníky. Ne kvůli emocím (i když, kdo ví), ale kvůli kadidlu.
- Nespěchejte. Zastavte se. Nasajte atmosféru. Občas vám hlavou proběhne něco většího než „kde zaparkuju“.
Pokud plánujete trávit Velikonoce ve Španělsku a trefíte se do Semana Santa, běžte se na to podívat. I kdyby vás náboženství nebralo, ten lidský příběh a ta atmosféra vás dostanou.
